Kategorie: Sezóna 2012

HLČR - Úmyslovice

Hasičská liga Českého ráje 5. 8. 2012 v Úmyslovicích.

Den „D“ v našem nabitém závodním kalendáři byl označen na 5. 8. 2012. Měl a zároveň i byl pro nás velkým okamžikem, neboť jako první pořádající tým jsme na našem nově vybudovaném hasičském areálu mohli přivítat jedny z nejlepších družstev ze Severních a Východních Čech. Dokonce k nám zavítalo i jedno družstvo, které bylo pravidelným účastníkem Extraligy ČR v požárním útoku pro rok 2012.

Přípravy začaly již v pátek, protože v sobotu ráno jsme měli ještě odjet na závody do nedalekých Budiměřic. Nakonec jsme se ale večer dohodli, že nikam nepojedeme, protože jsme začali mít problémy se sestavou. Nakonec jsme usoudili, že by asi ani nebylo vhodné na této soutěži závodit s naší Zrzkou 3. Hlavním důvodem mělo být to, že sem jezdí týmy, které vlastní pouze neupravené mašiny. Cestu do Budiměřic jsem stejně musel absolvovat, neboť jsme byli držiteli putovního poháru z roku 2011. Po příjezd na tuto soutěž my bylo něco divného. Soutěž už byla zahájena a já ani nevidím moc aut. S putovním pohárem jsem se rozloučil a po krátkém rozkoukání ho vlastně i předal novým vítězům. Pro rok 2012 jsou držiteli domácí Budiměřice a to z toho důvodu, že do mužské kategorie se jim nepřihlásilo ani jedno družstvo a oni byli vlastně jediní. To jsem ještě nikde neviděl, bohužel to bylo velmi smutné. Pořádat závody a účast nulová, to je teda masakr. Ještě že přijelo o malinko více družstev žen a i některá družstva děti.

U nás na hřišti všechno vrcholilo, příprava byla v podstatě dokončena. Večer jsme si už jen sedli a dali si nějaké pivko a vymýšleli taktiku na zítřek. A nutno dodat, že rozumů tam padalo až dost. Zavřeli jsme se do stánku, aby nám bylo teplo a nikdo nás nerušil. Chytré hlavy byly v tomto složení: já, brácha alias strojník přezdívaný těž nově bezmozek, v té době už Ing. Mirouš Trnků a bratři Poláci Tomáš a Radek Knytlovi. Těch piv co jsme do sebe vrhli, bylo opravdu jen pár a zhruba ve 23 hod jsme se vydali do svých „motorhoumů“. Pouze jeden řek, že musí stánek hlídat zevnitř, aby nám nikdo náhodou něco nevyčoroval. Tím odvážným byl strojník. Bráchové z Dlouhého Polska obsadili naše německé přibližovadlo „Helmut“, já skočil do své oktávky a Trn se srovnal do zavazadlového prostoru svého pažouta. No spaní celkem nic moc, neustále nás něco rušilo. Zhruba kolem půl čtvrté ráno začali najíždět první týmy. Přijeli brzo, protože se stěhovali od Jičína, kde se konaly jedny noční závody a přejezd domů by se nevyplatil. Mezi prvními dorazila Malá Skála v čela s naším kamarádem Heťákem, další byli Karlinky z Liberce. Ještě jsme prohodili pár slov a pak rychle ještě nabrat síly do provizorních postelí. Ráno ale nastalo obrovské vzrušení, když jsme zjistili, že i na těch nejnemožnějších místech spějí kluci z Karlinek. Dva si ustlali na lavicích před prodejním stánkem, jeden to zalomil na přípravné základně pod slunečníkem, který jsme na noc radši nechali roztažený a největšího borce jsme našli pod plachtou, která chránila náš stůl, který měl sloužit jako prezence a místo na psaní diplomů a pro ozvučovací aparaturu. Kolem osmé hodiny jsme otevřeli náš prodejní stánek, který nabízel čaj, kávu, zákusek, teplý párek a další vymoženosti. Vše probíhalo pěkně v klidu, neboť začátek soutěže byl od 10 hod. Podle předběžných odhadů se mělo naší soutěže zúčastnit něco kolem 20 družstev mužů a žen, které se budou snažit urvat body do celkového hodnocení HLČR.

V osm hodin Habi rozpálil gril, kde jsme během soutěže grilovali kýty. Já jsem si chtěl ještě zkusit párkrát rychle zapojit rozdělovač a světe div se, po asi 6 pokusech jsem já lemra nedal ani jeden. To mě teda docela dost nahlodalo, že by až taková nervozita na domácí půdě? Dal jsem si chvilku pauzu a pak to šel ještě rychle zkusit. Zkusil jsem dva rychlé náběhy a oba klaply tak, jak měly. A tím jsem se na to vykašlal a říkal jsem si, že to nějak dopadne. Vše se už blížilo k zahájení soutěže. Bohužel na začátku se ale trochu protáhlo přihlašování družstev, vyplňování přihlašovacích lístků a také zápůjčních lístků. Provedl se rychlý nástup, kde nás nakonec bylo opravdu 20 družstev. Po nástupu a krátkém přivítání od naší paní starostky jsme ještě uctili minutou ticha památku za našeho velikého kamaráda a starostu naší obce, který nás bohužel velmi náhle a na svůj věk až příliš brzo tragicky opustil začátkem května. Proto i na jeho památku nesly dnešní závody název „Memoriál Miroslava Fejfara“.

Po ukončení nástupu jsme se na základnu začali připravovat my. Vzali jsme si jedničku z důvodu pořadatelských povinností. Příprava základny bez jediného problému. Šli jsme na start. Pěkně jsme se srovnali na svá místečka a čekali na výstřel. Vyšla rána, bezchybný start celého družstva. Brutální košíček, strojník u mašiny připravený, my předek také bez jediného problému. Voda z mašiny snad něco kolem 7,6s. Vše už byla na nás běžcích. Nutno dodat, že se strojník s námi nemazlil, poslal to tam rovnou z první. To možná ale nebylo úplně to nejlepší řešení, ale my s tím bojovali. Při tak rychlé vodě nedošlo úplně k dokonalému roztažení béček, mě s rozdělovačem chybělo ke značce asi dva a půl metru, což ještě nic neznamenalo. Problém ale přišel hodně brzo. Sigi nečekal, že se mu klubo vysmekne z ruky tak brzo a bohužel mu upadla i půlspojkla na spoj k proudnici. Byla to velká škoda, protože rozeběhnuté to bylo fakt dost brutálně. Ale i tak jsme útok dokončili, abychom brali alespoň nějaké body. Dlouho jsme nad tím přemýšleli a nakonec zjistili dost zásadní věc, kterou jsme porovnali podle fotek s ostatními týmy. Celý ten problém byl nakonec v mém rozdělovači jako v materiálu. Řekli jsme a dost a v pondělí okamžitě objednali nejnovější kousek. Ten mrzák vykracoval proudaře, více to ale komentovat nebudu. Po nás už probíhaly další pokusy a nakonec vítězi se stali kluci z Jirkova, kteří mají letošní sezonu fakt skvělou. Vítězný čas v jejich podání byl 17,69s. Druzí kluci z Hradčan 17,84s a třetí Bříšťany s časem 17,89s.

Kategorii žen jsem bohužel moc nesledoval z důvodu pořadatelských povinností, tak přidám jen trojici nejlepších. Vítězky byly holky z SDH Myšteves a jestli se nepletu, tak i v jejich osobáku 17,65, druhé byly holky také z SDH Myšteves, ale „B“ za čas 18,51s a třetí místo si vybojovaly holky z Malé Skály „Béčko“ s časem 18,65s.

Vše nakonec dopadlo výborně, počasí super a my jako pořadatelé jsme dostali od několika sborů pochvalu za perfektně připravenou soutěž. Toto nás velice potěšilo, a jestli to dopadne, tak příští rok bychom rádi uspořádali závody jak v rámci Polabské ligy, tak i nově v rámci Jizerské ligy. Ale uvidíme, nebudu předbíhat, snad nám bude pořadatelství přiděleno.

Za nás všechny z týmu SDH Úmyslovice vás zdraví velitel Tomáš pozičně rozdělovač.


Foto

Kompletní fotogalerii ze závodu naleznete v sekci Galerie.

Video

pdfStáhnout článek v PDF formátu